Můžete se zamilovat do své oblíbené televizní postavy?

Ještě v roce 2009 časopis New York Times vydal fascinující článek o subkultuře s názvem Milenci 2-D, která tou dobou nabývala velké popularity v Japonsku. Dospělé v Japonsku postihl na první pohled nevysvětlitelný fenomén: zamilovanost do oblíbených postav, kteří znali z televizních obrazovek, anime, komiksů manga či videoher. V tomto článku bychom rádi prozkoumali kulturní předpoklady, pohánějící trend, a položili si otázku “Proč mladí Japonci mají potíže s milostným životem?”.4156535452_9f2ee39b7e_b

Dle údajů z New York Times více než čtvrtina japonských mužů a žen ve věku 30 a 34 jsou panny, zatímco pouze 50 procent má přátele opačného pohlaví. Pro některé se 2-D láska zdá být jediným možným způsobem, jak zažít romantické (a sexuální) potěšení.

Článek v New York Times byl následován příběhem zveřejněným o několik dní později na stránkách Scientific American. Tento článek navázal na fenomén, který se rozebíral v New York Times, a pojednával o výsledcích nového výzkumu, který navrhoval, že sledování oblíbených televizních pořadů může zmírnit pocit osamělosti a poskytuje pocit sounáležitosti stejně účinně jako opravdové mezilidské interakce.

Studie ukázala, že jednotlivci prožívali podobný pocit spokojenosti když “trávili čas” (sledovali) se svými oblíbenými TV postavami, jako kdyby to byli jejich skuteční přátelé. Televizní diváci dokonce zažívali pocit smutku, když přišli o “sociální interakci” s televizní postavou, například z důvodu zrušení vysílání, cítili stejné zoufalství a touhu, jako za nepřítomnosti skutečného přítele.

Oba články rozebírají diskrétní sociální jevy a ukazují na stejnou souvislost: vytlačení skutečných životních a sociálních zkušeností těmi simulovanými. Pozitivní emoce, které prožíváme, když se sejdeme s našimi přáteli a milenci, jsou přeneseny – a někdy dokonce nahrazeny – pocity, které vyvíjíme vůči naším oblíbeným postavám z televize či videoher.

Stačí si jen uvědomit, jak jsme čím dál tím víc závislí na našem majetku, věci, které vlastníme, jsou také čím dál víc závislí na nás. Sofistikované technologie nám pomáhají k dosažení tohoto bodu styku mezi objektem a subjektem – náš majetek (televize, tablet, mobilní telefon) nejen zprostředkovává spojení mezi námi a světem, ale slouží jako náhrada pravých mezilidských vztahů.